Poměrně řídkou, ale často zmiňovanou neurologickou nemocí je tzv. Parkinsonova choroba. Tuto nemoc poprvé v roce 1817 popsal londýnský lékař James Parkinson. Její původní název by se dal do češtiny přeložit jako obrna třaslavá. Protože se však ve skutečnosti o obrnu nejedná, ponechme jí název Parkinsonova choroba.

V čem spočívá podstata této tajemné nemoci? Může postihnout každého z nás, může překvapit naše blízké, může nám zkomplikovat a změnit život. Máte v rodině někoho, koho tato choroba postihla? Uvádíme několik poznámek, které by Vám mohly tuto nemoc přiblížit.

„Dopamin“ není zaklínadlo…

Ve Vašem mozku jsou struktury, které ovlivňují pohybové aktivity. Nepřemýšlíte nad tím, když se rozcházíte, vstáváte, zastavujete. Neuvědomujete si, když otočíte klíčem, řídíte automobil. Některé pohyby prostě provádíte zcela automaticky. Dáte si na ramena těžký kabát a po chvíli o něm nevíte… Parkinsonova choroba je právě nemocí, která postihuje mozkové systémy ovlivňující automatické pohyby, svalové napětí a koordinaci pohybů.

Původ nemoci není znám. Dochází k předčasné poruše funkce a poškození struktur v hloubi mozkových polokoulí, která se nazývají „basální ganglia“ Jde o seskupení nervových buněk do skupin, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny. Zajisté se ptáte, čím je tato nemoc podmíněna? Výzkumníci obviňují jednak vlivy vrozené (část případů je dědičná). Uplatní se i vlivy získané, např. toxiny či jiné poruchy látkové přeměny probíhající v mozku u každého z nás.

Vlastní podstata nemoci spočívá v nedostatku dopaminu. To je přenašeč signálů mezi nervovými buňkami Jeho nedostatek se projeví právě v poruše mozkových okruhů, které regulují mimovolní svalové napětí, provádění pohybů a jejich automatičnost. Navíc má i vliv na psychické a další funkce, např. zažívání. Jedná se pochopitelně o velmi zjednodušené schéma, ale pro naše potřeby postačí.

Má dědeček „parkinsona“?

Až na výjimky dopředu nelze předvídat, koho onemocnění postihne. Napadne Vás určitě otázka, kdy a koho se tedy onemocnění může týkat? Nemoc postihuje muže i ženy, muže častěji. Nemoc vzniká plíživě mezi 50 a 60 rokem věku. Někdy výjimečně může propuknout před 40. nebo dokonce 20. rokem věku.

Příznaky bývají zpočátku vcelku nenápadné. Nemocný postřehne zvýšenou únavnost, pocity zatuhnutí, křeče, pocity tíže končetin, někdy dokonce bolesti kloubů a zad (nepřímo zapříčiněné tuhostí), celkové zpomalení a poruchy chůze. V jiných případech Vás může na nemoc upozornit téměř výhradně klidový, rytmický, pomalý třes na jedné z horních končetin Připomíná „počítání peněz“ nebo „hnětení kuličky“.

Jak nemoc pokračuje, setkáváte se s jejími dalšími hlavními příznaky. Pocity tuhosti, jednostranným, později oboustranným klidový třesem, pomalostí a chudostí pohybů. Nápadný je zejména „maskovitý“ obličej s nedostatečnou mimikou, charakteristická šouravá chůze v předklonu s rukama ohnutými v loktech, postupně se přidávají poruchy rovnováhy, časté jsou pády, zácpa, zvýšený mazotok a poruchy močení.

Přidružit se mohou deprese a demence s úbytkem intelektových schopností. Vývoj nemoci trvá měsíce až roky. Neléčené onemocnění obvykle končí po několika letech celkovou nehybností. Naštěstí v dnešní době již existují prostředky, jak můžete tuto nemoc výrazně zpomalit a stabilizovat natolik, aby byl postižený člověk schopen žít plnohodnotný život a vykonávat své zaměstnání. Vyléčit toto onemocnění v pravém slova smyslu však nelze.

První pomoc

Mohla by Vás zaskočit myšlenka, jak takovému člověku pomoci v nouzi. Musím Vás částečně uklidnit. Parkinsonova choroba je onemocněním vznikajícím pozvolna. S nutností první pomoci setkáváme zcela výjimečně.

Takovou situací může být například náhlé odnětí léků u léčeného pacienta, které vyvolá naprostou neschopnost pohybu. V extrémních případech může dojít až ke smrti. Laická první pomoc v této situaci, kromě podání užívaných léků, neexistuje. Přivolejte pohotovost, případně kontaktujte ošetřujícího lékaře, neurologa, či specialisované centrum, kde je pacient sledován.

Jinou příčinou může být porucha mozkového stimulátoru, který mají někteří mladší pacienti implantován (umístěn do postižených oblastí) po selhání veškeré předchozí léčby. Zde je první pomoc obdobná. Podání léku (L-DOPA) a přivolání pomoci.

V ordinaci

Navštívíte-li lékaře-praktika s některými obtížemi, které jsou uvedeny výše, pravděpodobně Vás odešle ke specialistovi. Tím je jednoznačně neurolog. Vyšetří Vás od hlavy až k patě, bude si všímat Vaší hybnosti, mimiky, reakcí, vyzkouší svalové napětí, vyšetří reflexy kladívkem a otestuje Vaší chůzi.

Poté navrhne další vyšetření. Důvodem je celá řada neurologických onemocnění, které mohou napodobit příznaky Parkinsonovy choroby. Patří mezi ně cévní, toxické či jiné poškození mozku. Bude Vás dále zpovídat, kdy se příznaky objevily, co má na ně vliv a zda-li se podobné onemocnění nevyskytlo u Vašich příbuzných.

Bohužel neexistuje test či metoda, která by Parkinsonovu chorobu jednoznačně prokázala, diagnosu neurolog stanovuje na pokladě dvou věcí. První je průběh s příznaky nemoci, příznivá reakce na léčbu. Druhou vyloučení jiné příčiny onemocnění.

Další možné vyšetření je například odběr krve (krevní obraz, sedimentace, funkce jater, ledvin, hladina cukru apod.) a jiná speciální vyšetření jakoCT vyšetření mozku (počítačová tomografie). Jde o rentgenové vyšetření mozku, které vyloučí cévní či jinou příčinu obtíží. Je to nebolestivé vyšetření, obvykle se provádí s aplikací tzv. kontrastní látky (do žíly), což zlepší výtěžnost hodnocení.

Dalším základním vyšetřením je EEG vyšetření (elektroencefalografie). Vyšetřují se elektrické potenciály mozku z povrchu hlavy pomocí snímacích elektrod. Vyšetření trvá asi 20 minut, je nebolestivé, spočívá v nalepení elektrod nebo nasazení zvláštní „čepice“ na které jsou elektrody umístěny. Zatímco Vy v klidu ležíte na lůžku, přístroj snímá Vaši mozkovou aktivitu v klidu, při otevřených a zavřených očích, po hlubokém dýchání a při pohledu do blikajícího světla (stroboskopu).

NMR (nukleární magnetickou resonancí) patří také k paletě možných vyšetření. Zobrazuje mozek podobně jako CT vyšetření pomocí silného magnetického pole. Vyšetření je nebolestivé, pro organismus nezatěžující. Nepříjemné je umístění v úzké kabince uvnitř přístroje, takže někteří jedinci trpící klaustrofobií je mohou špatně snášet. Člověk podstupující magnetickou resonanci nesmí mít kardiostimulátor a měl by hlásit kovové předměty v těle např. kloubní náhrady, cévní svorky apod.

Vyšetření SONO (ultrazvuk) krčních tepen zásobujících mozek je běžné, nebolestivé a nezatěžující vyšetření snímající ultrazvukem přívodné mozkové tepny. Důvodem je posouzení průtoku krve a změn na cévách (zejména u arteriosklerosy). Závěrem nutno ještě zdůraznit, že volba výše uvedených vyšetření závisí na příznacích nemoci, věku pacienta apod.

Jak se tato choroba léčí?

Teď se určitě znovu ptáte, jak pomoci člověku s již diagnostikovanou Parkinsonovou nemocí? Jako u všech nemocí nabádám k trpělivosti a pochopení. Bez toho to nejde. Nemocný člověk je totiž i při plném duševním zdraví ve svém životě alespoň částečně omezen. Třeba jen tím, že musí užívat pravidelně léky.

Z hlediska moderní medicíny existuje několik způsobů jak pomoci odstranit příznaky nemoci a uspokojivě zlepšit kvalitu života. První možností jsou léky. Dělí se do několika skupin podle toho, jak působí na systémy upravující regulaci hybnosti. Léky se vybírají podle určitého klíče, jakými jsou např. intenzita příznaků, věk pacienta či jeho přídatné nemoci.

Mezi základní látky užívané na počátku nemoci patří selegilin (preparáty např. Selegilin, Jumex, APO Seleg atd.), amantadin (preparát Viregyt), v určitých situacích i nověji vyvinuté léky (Mirapexin, Permax, Requip aj.). Volí se buď jeden z nich nebo kombinace několika. Snášeny bývají obvykle dobře, chrání postižené struktury mozku a usnadní přenos vzruchů. U nemocných s výraznějším třesem se užívá ještě např. biperiden (preparát Akineton). Ve fázi již jasně rozvinutých příznaků pokračujeme léčbou L-DOPA neboli levodopou (preparáty Nakom, Isicom), což je v podstatě stavební kámen chybějícího dopaminu.

Léčba obvykle výrazně zlepší příznaky nemoci. Můžete si tedy klást otázku, proč nezačít ihned s léčbou levodopou? Důvodem bývá fakt, že po několika letech podávání L-DOPA může dojít ke špatné odpovídavosti na tuto látku. Může se objevit nepřiměřená reakce organismu na podávání. Například mimovolní házivé, škubavé pohyby, kolísání stavu hybnosti, náhlá zatuhnutí, apod. Podáváním dalších preparátů nebo výměnou lze sice tyto obtíže překlenout, obvykle již však ne úplně.

Dalším důvodem bývají poměrně časté nežádoucí příznaky léčby, ke kterým patří například zažívací potíže či nepřiměřený pokles krevního tlaku. Pochopitelně mimo léky, které ovlivňují průběh vlastní nemoci se podávají i léky, které ovlivňují některé přidružené problémy, např. depresi, zácpu a jiné. Dávky některých léků včetně levodopy je nutné velmi pozvolna zvyšovat, aby se předešlo možným nežádoucím účinkům. Závěrem k léčbě bych ještě rád podotkl, že seznam léků není úplný. Postup vybíraných přípravků se může různit podle charakteru nemoci a dalších jiných okolností.

Druhým základním kamenem léčby je odborná rehabilitace a instruktáž. Provádí se na rehabilitačních odděleních pod dozorem speciálních rehabilitačních sester či rehabilitačního lékaře.

Poslední možností několika posledních let je tzv. hluboká mozková stimulace (deep brain stimulation, DBS), která spočívá v implantaci elektrického stimulátoru do postižených oblastí. Je však vyhrazena jen určitým vhodným kandidátům (limitováno věkem, příznaky, vyčerpáním léčebných možností, pacient musí splnit specifické požadavky pro implantaci stimulátoru).

Samozřejmě jako každá nemoc má i Parkinsonova různý průběh. Existují formy pomalejší, které dobře reagují na léčbu, ale i také takové, které lze ovlivnit hůře. V zásadě lze shrnout, že Parkinsonovu chorobu nelze vyléčit. Lze významně ovlivnit její průběh s uspokojivou kvalitou života.

Můžu se nějak chránit?

Co můžete udělat pro to, aby u Vás Parkinsonova choroba nevznikla? Musím Vás zklamat. Není známa prevence tohoto onemocnění.

Máte riziko Parkinsonovy choroby?

Potenciálním rizikem je onemocnění příslušníka rodiny. Existují dědičné formy onemocnění, ale je jich menšina. Rizikem může být i užívání heroinu. Obsahuje toxin, který poškozuje struktury basálních ganglií. Ke vzniku příznaků může vést i opakované zhmoždění (mikrotraumatizace) hlavy např. opakovanými údery u boxerů, kdy dochází k drobným krevním výronům. Cévní změny mohou také napodobit příznaky Parkinsonovy choroby. nejedná se však o pravou Parkinsonovu nemoc, nýbrž o její syndrom (příznaky). Podobné příznaky mohou vyvolat některé léky či otrava oxidem uhelnatým.